15.3.2014 V sobotu jsme byli hrát na narozeninové sešlosti v jedné hospůdce kdesi v Praze. Bohužel nemám jedinou fotku, nebyla na to příhodná konstalace. Byli jsme tři, bez bicisty. Sázeli jsme tam naše hity skoro pět hodin a při loučení jsme se museli trochu červenat, protože i když jsme na pochvalu zvyklí :-) tak nás ta přemíra pochvalných a děkovných slov zaskočila. Půlnoční cesta zpět mně osobně dala pěkně co proto, přesto, že jsem měl v sobě tolik kafe až jsem kejchal kofejn a k tomu jako pojistku red bulla, který prý dává křídla. Prdlajs! Maximálně bych dokázal přeletěl Vltavu, protože za čtvrt hodiny už mi zase padaly oční víka. Prostě děs-běs, jak říkává moje dcera, když vypráví jak bylo v práci. Naštěstí jsme dojeli zdraví na těle a snad i na duchu. Musím jen podotknout, že jsem si uvědomil, že jako kapela prožíváme skvělý období, baví nás to, máme se rádi, lidem se to líbí a tak máme pro koho hrát. A za to jsem velmi vděčen.