17.8.2014. Tož jsem byl velmi odvážný, možná i nesoudný a na lákavou nabídku záskoku ve Swing Studiu jsem kývl. Jelo se do nedalekého Německa, do krásného starobylého a vymydleného (jak to ty bestie dělají? Tam jsem viděl, že dokázali uvést do praxe heslo: Ulice bez psí stolice!) městečka Schwartzenbergu. Nejdříve jsme si museli proklestit auty cestu k podiu, kupodivu místní byli celkem sebezáchovopudní a raději ustoupili stranou. Dokonce jsem zaslechl poznámku, že před námi prchají jak u Stalingradu, ale to byla nemístná replika a stydím se za ni. Zvukař byl mladý a zřejmě bigbíťák, protože zvuk byl tak špatný, že jsme byli vděčni skotské dudácké kapele, která nás velmi výrazně doprovázela z nějakého blízkého podia. Myslím, že hráli celou dobu našeho vystoupení - to jest 1 hod. jednu píseň, ale o cca stodvaceti slokách. Víceméně jsem se celou hodinu vytrvale styděl za své hraní, protože jsem byl těmito okolonostmi tak mimo svou kůži, že jsem jsem to tam mastil jak poučený amatér.
Po tomto excesu jsem došel k rozhodnutí, že už NIKDY nebudu NIKDE zaskakovat, protože za prvé: to nemám zapotřebí a za druhé: už mne taky žádná kapela nebude chtít...
Přestávky jsme využili na doplnění živin a pitin, Květa si užila polití gulášem, když poryv německého větru na ni převrhl misku s výše jmenovaným.
Přesun na druhé podium potvrdil teorii, že lze zabloudit i mezi stánky s Bratwursty, ale na druhý pokus se to povedlo a dorazili jsme na malé náměstí plně zaplněné obsazenými lavicemi. Zvukař seděl za mixpultem v malé dodávce za rohem, to mi v mé nedobré náladě moc nepomohlo, leč Fanda prohlásil, že má pocit, že tenhle zvukař to ozvučí dobře. Přehodnotil jsem své poraženectví a světe div se: bylo to tak! Zvuk byl excelentní, publikum vstřícné až fantasticky, naše výkony (všimli jste si, píši naše, to značí i mé!!!) parádní! Darja zpívala jako o život a vtipkovala jako rodilá mluvčí, každé sólo bylo odměněno potleskem, vlastně, jen já nemám žádné, ale přesto i mně nadšeně zatleskali, to když jsem po velmi dlouhé době našel noty na píseň Solitude.
Už při vystoupení jsem revokoval své veto (jsem už z těch televizních novin zblblý) a pokud budu ještě někdy vyzván, tak rád pojedu prubnout svou psychickou odolnost a se Swing Studiem obzvlášť.