20.4.2017 Přátelé, nedávno jsme měli koncertní šňůru čtyř vystoupení v jednom týdnu. Já se hluboce skláním před profi muzikanty, protože je to skutečně dřina - prosím, teď vyjadřuji jen svůj pocit, protože jsou v kapele držáci (viď Fando), kterým nezabrání v hraní žádná prkotina v podobě horečky, žaludeční koliky nebo nedoléčené fraktury pravé ruky (ona to ortéza udrží....) nebo naše sluníčko-saxofonistka Květa, která si v Plzni při vystoupení mezi dvěma hity odskočila do šatny vyblinkat se a pak se s úsměvem vrátila na podium. Takových veselých příhod jsme zažili povícero. Kulturní snažení může být i nebezpečné! Vzpomínám, kterak jsme hráli na vernisáži určité výstavy (neřeknu které, páč jsem charakter. Ale za fidorku by to šlo:-) ) a jak to bývá, součástí vernisáže je oblíbená atrakce- raut. To je divný, takový dobrý chlebíčky to byly, jsme si pomysleli s Frantou, trávíc poté dva dny na WC...ale to jsem uhnul z úvodní myšlenky, že živit se hraním je makačka. Už vidím ten zástup lidí - horníci, pokrývač, zedník, přenašeč kovadlin a spousty dalších, jak na mne řičí, abych si to šel zkusit! Ne, děkuji, chci se úspěšně dožíti zaslouženého důchodu. Tak přestaňte hulákat, já to shrnu! Muziku mám velmi rád, ale jsem rád, že jsem amatér a že hraní zůstává mým nejmilejším hobby.
