4.3.2015 Kdysi dávno až pradávno za nezapomenutelné trampské éry jsem schvácený tahal s sebou kytaru v plátěném obalu a závistivě loupal očima po těch lenoších s malinkatou mandolínou nebo dokonce s foukací harmoničkou! Opačný extrém byli masochisti, kteří se mordovali s takovou velkou almarou - basou na vzdálený kemp někde nahoře na kopci. Bylo jich pochopitelně velmi málo a oprávněně byli bráni za exoty. Osud mi dal ochutnat i z této medicíny, protože z kytarového lamače dívčích srdcí se stal hráč dvojitého basu - tkzv. Double bass. Často si na ony exoty vzpomenu, když vynáším po úzkém schodišti přes dvě patra, troje lítací dveře a kolem skleněných uměleckých artefaktů vtipně umístěných mimo můj zorný úhel svoji milovanou basičku ( pro znalce-kontrabas 3/4 ), kombo, které každým krokem přibírá na hmotnosti, stojan na noty, stojan na basu, kufřík s kabely, noty a foťák ( kdyby něco ). Pokud hraji s Hary Phill Bandem, tak ještě musím dotáhnout velikánskou Bééé tubu. Leč, největší zátěž je mých pět křížků na hrbu, to je fakt... Přesto, stejně jako kdysi, to rád podstupuji, protože odměna je sladká - hudba mého srdce!
